Založit webové stránky nebo eShop
 

ZÁKLADNÍ  ŠKOLA  HOSTOUŇ ‚ OKRES KLADNO

HISTORIE ŠKOLY
 

 

HISTORIE ŠKOLY


 

  1. Z nejstarších dějin školy                 
  2. 1. světová válka
  3. Období první republiky
  4. 2. světová válka
  5. Za socializmu
  6. Sametová revoluce 1989

Nejstarší zpráva o škole hostouňské pochází z roku 1705. Je jisté, že v tomto roce již v Hostouni stála školní budova. Toto však počátkem 18. století nebylo na vesnicích zcela samozřejmé. Místní učitel, člověk, který uměl číst a psát, většinou putoval vesnicí, docházel do rodin a učil děti na statku.

Škola v Hostouni byla původně farní jednotřídní školou, ve které se učilo číst a psát, kromě toho se vyučoval zpěv a náboženství. Již po několika letech však chatrná jednotřídní školní budova přestala být vyhovující, a tak koncem 18.století (pravděpodobně za faráře Pátka v letech 1785-1807) byla zbořena a místo ní byla vystavěna nová.

Již asi po 40 letech (1830-1840) ani tato škola nestačila pro 261 školou povinných dětí v Hostouni, ač z nich jen zhruba polovina navštěvovala školu. Mnoho dítek muselo pomáhat rodičům v hospodářství, a tak v zimě chodily děti do školy málo, v létě často zůstávala budova prázdná. I přes tuto skutečnost však bohatí sedláci uvažovali o škole nové. V roce 1839 začaly do hostouňské školy docházet také děti z okolních vesnic – Dolan, Dobrovíze a Pavlova. Ačkoliv jednotřídní škola naprosto nestačila pojmout vzrůstající počet mládeže, uvažování místních obyvatel o rozšíření školy trvalo dlouhých sedm let.

Teprve v roce 1847 vznikla nová dvoutřídní školní budova, která stála na témže místě, jak dříve škola stará. V nové školní budově byly v prvním patře dvě třídy a v přízemí se nacházel byt pro učitele a jeho pomocníka.

V roce 1877 se škola opět dočkala svého rozšíření. Dne 5. března byla otevřena 3. třída, umístěná v bytě mladšího učitele. Pomocník byl tedy ze školy vystěhován a začal působit v sousední vesnici, v Dolanech. Tento rok navštěvovalo první třídu 90 dětí, druhou 97 dětí a třídu třetí 104 dětí. Celkem tedy do školy chodilo 291 dítek.

Roku 1886 byla na západní straně budovy přistavěna další část, čímž se získaly nové, velké prostory. Od 13. (16.?) března 1887 se tedy mohlo začít vyučovat ve třídě čtvrté. Tehdy navštěvovalo školu již 391 žáků. V tuto dobu škola získala přibližně dnešní podobu. V roce 1890-1891 se záznamy zmiňují již o třídě páté.

Ačkoliv se školní kroniky začínají psát již od roku 1821, ze života školy v 18. a 19. století se mnoho informací nedochovalo. Víme jen, že při zdejší obecné smíšené škole byla v roce 1864 zřízena charitativní nadace, která nejchudší a mravné žáky obdarovávala na den sv. Mikuláše obuví, aby děti mohly chodit do školy i v zimě. V roce 1891 „díky obětavosti zdejších občanů“ 163 dětí navštívilo Jubilejní výstavu v Praze a v roce 1895 navštívilo 148 dětí výstavu Národopisnou. O rok později, jak kronika uvádí, byla započata práce na školní tělocvičně a školní zahrádce. V rámci vyučování žactvo vysazovalo lípy na hřbitově, které zde rostou dodnes a patří mezi státem chráněné stromy; švestkovou alej na cestě do Jenče, kaštany u kostela.

18. a 19. století nebylo zcela jistě lehkým obdobím v historii základní školy. Svědčí o tom i pravidelné epidemie spály, planých neštovic, záškrtu, dusivého kašle, spalniček, chřipky, i svrabu…

V roce 1900 byly do obecní hostouňské kroniky zaznamenány rozsáhlé demografické údaje, z nichž je možné vyčíst zajímavé informace. I přes veškerý rozkvět školy a snahu učitelů, z celkového počtu 1351 obyvatel (662 mužů a 684 žen) číst a psát umělo pouze 559 mužů a 522 žen.

 1. SVĚTOVÁ VÁLKA

 

V roce 1914 byla rozpoutána 1. světová válka, která se samozřejmě nevyhnula ani obci Hostouň. …Mobilizace byla provedena hladce, tiše a kromě smutných průvodů s plačícími ženami a dětmi bylo až hrobové ticho. Místní obyvatelé se navzájem utěšovali, že válka nebude dlouho trvat, a že se budou moci vrátit domů, k zaměstnání, k rodinámStřílelo se nejen na frontách, ale i ve vnitrozemí. Byli zatýkáni a stříleni otcové rodin, dělníci, řemeslníci, zemědělci i profesoři…

 

Při vzplanutí světové války se školní budova v Hostouni stala kasárnami, byli mobilizováni 3 hostouňští učitelé: K.Kůstka, J.Kubát, O.Hačísler. Ostatní učitelé se stali rozdělovači chlebenek, cukřenek, moučenek a jiných –enek, neboť veškeré zásobování lidu se dělo jen na lístky. Byla to ovšem práce velmi úmorná, často nelidská, neboť lidé hnaní bídou a hladem se dopouštěli hrubých urážek. Z těchto důvodů učitelé vznesli protest, ale až v roce 1918 byli této činnosti zbaveni. Ani sedlákům se nevedlo lehce. Do vesnice chodily vojenské hlídky a rekvírovaly dobytek, koně, krávy, obilí, brambory. Koncem války všude panoval hlad a bída.

Z nařízení úřadů byly v obci pořádány vlastenecké oslavy u příležitosti každého vítězství rakousko-uherské armády. Teprve však v roce 1918 se všude – i na místní škole - konaly skutečné oslavy. Slavilo se osvobození národa, získání samostatnosti a vjezd prezidenta Masaryka do Prahy…, v rámci vyučování žáci vysazovali „stromy svobody“.

 

V průběhu 20. let často mezi žáky zuřily nebezpečné nemoci. Střídaly se epidemie spalniček, záškrtu, spály, chřipky, planých neštovic atd. V roce 1928 tato situace dostoupila svého vrcholu. Onemocněla nejen mládež školou povinná, ale i mnoho dospělých lidí. Všichni museli být odvezeni do kladenské nemocnice, která v tuto dobu byla značně přeplněna. Ještě v roce 1929 toto nebezpečí v Hostouni přetrvávalo, což mělo za následek nejen zavírání jednotlivých tříd, ale i celé školy, ba i úmrtí.

3.  Období  první republiky                                                  

 V období první republiky se školní budova stala opět malou a  nedostačující, ale vzhledem k velmi těžké poválečné situaci se neustále hledala jen kompromisní řešení. Místní úřad propůjčoval  škole k vyučování místnosti na radnici. Například v podkrovní místnosti, která byla opatřena sporákem, se děvčata učila vaření. Vzhledem k nemožnosti dále rozšiřovat školu, děti IV. A V. třídy byly vyučovány společně jedním učitelem v jedné učebně; v I. a II. třídě bylo zavedeno střídavé polodenní vyučování.

 

Na základě výnosu Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 19. 5.1930 bylo ustanoveno rodičovské sdružení. Rodičovské schůzky se ve zdejší obci poprvé konaly 12. ledna 1931. Snahou učitelů bylo vytvořit zdravou pospolitost a spolupráci mezi rodiči a školou. Učitelé si uvědomovali, že vzájemným stykem obou výchovných činitelů se zlepšuje nejen výchova rodinná, ale i činnost školy.

 

V tuto dobu  poprvé ve škole začínaly působit místní rodačky jako učitelky. Dle slov pana inspektora, dochovaných ve školní kronice, v pedagogickém sboru panovala naprostá harmonie učitelů, kteří znamenitě vykonávali svou práci. Místní pedagogové rovněž pořádali veřejné přednášky při různých obecních slavnostech. Své vzdělání učitelé prohlubovali čtením odborných časopisů, poslechem rozhlasu, návštěvou divadel a rozmanitých přednášek.

V době hospodářské krize učitelé v Hostouni organizovali různé „charitativní akce“ a rozsáhlou péči o chudé žactvo. Učitelský sbor například pořádal po domech finanční sbírku, sám hojně přispíval. Bohatší děti přinášely do školy starší oděvy a potraviny. Ve škole se vařilo kakao a polévky pro děti nezaměstnaných rodičů. Žáci byli obdarováváni na vánočních besídkách.

 

Život uvnitř školní budovy probíhal vcelku poklidně. Děti několikrát navštívily Prahu, i další místa Československé republiky; shlédly představení v Národním divadle. Vyučování bylo zpestřováno požárními zkouškami a mnoha slavnostmi. Je zajímavé sledovat, co a jak často se ve škole „oslavovalo“: 28. říjen 1918, výročí přijetí Československé ústavy, výročí T. G. Masaryka a jeho ženy, výročí mnoha významných státníků, spisovatelů, umělců i bitev atd. Děti ze všech tříd při každé příležitosti přednášely básně a zpívaly národní hymnu.

 

Zde je citace úryvku ze školní kroniky s názvem „Inspekce“, který zachycuje situaci ve škole v roce 1934 a dokresluje tak atmosféru tohoto období:

…"Dne 9. října 1934 (v úterý) navštívil naši školu pan Jan Ryšavý, okresní školní inspektor v Kladně. Po vykonané inspekci podal následující zprávu: Mluvil nejdříve o věcných záležitostech týkajících se školy. Pravil, že škola by vyhovovala, ale má mnoho nedostatků, které půjdou snad alespoň částečně odstranit. Především jsou to špatné podlahy většiny tříd, malá prostornost tříd pro velký počet žáků (jmenovitě III. třída s počtem žáků 60). Musí se usilovně přemýšlet, aby tento stav byl příštím rokem zlepšen získáním pobočky. Tím by se docílilo menšího počtu žáků do malé třídy a zároveň získalo jedno místo pro nezaměstnaný proletariát. Také I. a II. třída jsou malé. Ani zařízení těchto tříd nevyhovuje! Lavice dlouhé zabraňují vstupu učitele mezi žáky. Pátá třída po té stránce vyhovuje. Většina tříd má špatné osvětlení umístěním okna na straně tabule. Uznává, že se tato vada nedá v dohledné době odstranit; zešeřením okna by třída neměla dostatek světla. Je však přesvědčen, že i tak nevyhovující třídy lze alespoň zlepšit a) květinovou výzdobou, b) obrazy. Doporučuje vybrati nejpěknější obrazy z kabinetu a třídy jimi okrášliti – třeba ne v souvislosti s látkou učebnou. Péči jest věnovati pořádku a udržování čistoty v učebnách, což na zdejší škole shledáno. Kabinet je velmi malý. Pomůcky se tam dobře neuskladní. Nemohou se snadno opatřovati a uklízeti, čímž trpí a podléhají zkáze. Vybavení kabinetu k vyučování by postačilo. Chybí však tu mnoho nových pomůcek. Doporučuji, aby si učitelé, kteří vyučují prvouce a vlastivědě, prohlédli seznam schválených učebních pomůcek z roku 1920-1934, vypsali, co by se hodilo a navrhli k zakoupení. Druhá část porady byla věnována pokynům pedagogicko-didaktickým. Pan inspektor poučil, probudil a nadchl pro další práci. Přátelsky loučil se se členy sboru s vysloveným uspokojením. Řídící pan učitel jménem svým i jménem učitelského sboru poděkoval panu okresnímu školnímu inspektoru za udělené pokyny…“                             
 
 
 2. světová  válka                                   
 

V roce 1939 nanovo vyvstalo celosvětové nebezpečí a byla rozpoutána         2. světová válka. Tohoto jara nastalo velmi dlouhé a kruté období válečných bojů a vraždění. Všudypřítomné německé vojsko, které přepadlo Československo, se usadilo také v Hostouni.

Za těchto velmi vážných okolností všechny obecní kroniky napnutě sledovaly průběh války, všechny dochované písemnosti vypravují, jak válka probíhala a zachycují události rok po roku, měsíc po měsíci. Život v obci ustupoval do pozadí. Bohužel se nedozvíme, co se dělo během války ve škole, neboť zápis ve školní kronice je přerušen velmi smutnou promluvou pana ředitele, kterou v roce 1938/1939 přednesl žákům: …“My starší, jsme byli svědky událostí a dní nejradostnějších – našeho osvobození a vybudování naší republiky. Vy mladší jste se již narodili jako svobodní občané osvobozené země. Po dvacetiletém trvání naší republiky se přihnala hrozná bouře, kterou sotva někdy někdo přesvědčivě vypíše pro paměť a výstrahu budoucím. My všichni jsme ji prožívali a proto i cítili na svém těle a proto na osudný rok 1938 a 1939 nikdy nezapomeneme. Pouhá hesla a jména otvírají před námi vzrušující a bolestné drama. Otvírají nám však zároveň nejtěžší ponaučení z neštěstí. Živí v nás myšlenku, že národ, který nepodlehl ani v této strašlivé vichřici, BUDE ŽÍT NAVĚKY…“

Následují jen pokyny, jak se žáci mají chovat za leteckých útoků…

Teprve až ve školním roce 1944-1945 se znovu objevují řádné zápisy ve školní kronice. 4. dubna 1945 začalo na zdejší škole po dlouhé době opět pravidelné vyučování. Svoji činnost zahájila též mateřská škola, kterou první dny navštívilo 43 dětí. Do školy přicházeli noví žáci, děti uprchlých rodin, které se uchýlily v Hostouni. Konal se též sběr odpadních hmot. 13. dubna 1945 byla školní budova opět zabrána pro vojenské účely a děti začaly dostávat domácí úkoly ze všech předmětů, jako tomu bylo v průběhu celé války.

V tomto měsíci se vydal mohutný pochod z Hostouně do nedaleké vesnice, do Lidic, aby uctil památku mrtvých a odvlečených, na což mohli lidé jen s hrůzou pohlížet. Během války byl pod hrozbou smrti vstup do Lidic zakázán. I tento první pochod, dle slov pamětníků, byl rozehnán několika výstřely.

Teprve začátek května s sebou přinesl poslední dny války a první dny svobody. Hostouňští spěchali na pomoc do Prahy. Ze 4. na 5. května zmizely v obci všechny německé nápisy a obec se začala probouzet k novému životu. K životu se probírala i dosti zničená škola. Dne 18. května bylo definitivně započato pravidelné vyučování dle pokynů pro národní školu. Školní docházka byla prodloužena o jeden rok, proto v tomto školním roce nikdo budovu neopustil. Během letních prázdnin byla škola opravena a na průčelí budovy byl obnoven nápis „Škola mé štěstí“, který Němci za okupace odstranili. V září roku 1945 nastoupilo do nového školního roku celkem 135 školou povinných dětí.  

Po komunistickém převratu v Praze v únoru 1948 se Československo stalo lidově demokratickým státem sovětského typu. Vliv komunistů se rozšířil i na tisk, rozhlas, státní správu, samozřejmě byl patrný i ve školství.

V tuto dobu byl vyhlášen budovatelský program a v roce 1949 1. pětiletka. I itelský sbor v Hostouni vypracoval podrobný plán pro zdejší školu, ve kterém se zavazuje povznést ji na nejvyšší možnou úroveň. Mottem žáků i učitelů se stalo heslo „v prvním roce pětiletky, vyženeme všechny pětky!!. Podle školních kronik se zdá, že za socialismu se život ve škole téměř neměnil. Vždy na začátku školního roku byli žáci znovu a znovu seznamováni s významem základní školy a mládeže pro budování socialistického státu. Pod heslem „učením k socialismu“ žáci slibovali, že se vynasnaží zlepšit svůj prospěch a stanou se pilnějšími… Na učitelských poradách se naplánovaly oslavy a besídky na celý školní rok. Na každou z nich – zejména na květnové oslavy a MDŽ – se děti pilně připravovaly, pracovaly na výzdobě školy i celé vesnice a nacvičovaly vhodné básničky a vystoupení pro rodiče. Ve škole byl každoročně organizován sběr léčivých bylin i odpadních hmot. Svátkem ve škole se stalo nacvičování na spartakiádu. Velmi se činila i pionýrská organizace. Pionýři se opakovaně zúčastňovali různých brigád, stejně jako učitelský sbor pracovních dnů.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupila do naší země vojska Varšavské smlouvy. Mezi obyvatelstvem okamžitě propukla panika. Tyto prázdninové – politické události měly značný vliv na zahájení školního roku 1968-1969. Ačkoliv byli mnozí pracovníci ve školství nuceni po tomto převratu v zemi odejít, v Hostouni k žádným kádrovým změnám nedošlo. Život ve škole byl nadále určován a hodnocen nadřízenými orgány; práci školy významně ovlivňoval život socialistické republiky.  

 5.  Období socializmu

V období socialismu se značně zlepšilo materiálně – technické vybavení hostouňské školy. Po 2. světové válce se školní budova nacházela ve velmi zchátralém stavu. Po dlouhá léta byly totiž prováděny pouze drobné opravy nezbytné pro chod školy. Až ve školním roce 1952-1953 došlo na opravy důkladnější. Ve školní kronice se dočteme, že byla zrekonstruována střecha nákladem 550,--Kč a byla obnovena omítka na školní budově nákladem 600,--Kč (!!). V roce 1958 byly ve dvou třídách opraveny stropy, které již několik let hrozily spadnutím; také byla vyměněna okna.

Přes všechny tyto snahy škola v Hostouni zůstávala stará a moderním požadavkům nevyhovující. Ještě v roce 1968 ve škole stále nebyly šatny ani dostačující hygienická zařízení. Teprve v tomto školním roce byl prvně vypracován plán investic do budovy. Již následující rok byly vyměněny podlahy, byl proveden rozvod elektrického proudu; zásadně se změnil vzhled školní budovy díky novým širokým oknům, která začala propouštět mnohem více světla do tříd. Bohužel školní rok 1975 byl započat ve znamení mnoha závažných potíží technického rázu. Vyučování tak probíhalo v provizorních podmínkách, bylo přesunuto na několik měsíců do různých budov v obci. Učilo se v sokolovně, restauraci i požárnické klubovně. Tyto potíže však vyvážil konečný výsledek – ústřední topení, rozvod vody, splachovací WC…apod. Stále se zlepšovaly materiální podmínky výuky. Ač v  následujících letech nebyly na školní budově provedeny žádné další významné opravy, všichni pracovníci se nadále snažili zlepšovat prostředí drobnostmi ve výzdobě, úpravách a vybavení. Tento stav trvá takřka do současnosti.

 

Školní rok 1989-1990 vycházel z „Pedagogicko-organizačních směrnic“ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Po 17. listopadu 1989, kdy došlo k revolučním změnám v našem státě, nastala celá řada proměn i v našem školství. Všichni uvítali podstatné omezení administrativy prosazené bez průtahů. V předmětech dějepis, občanská nauka, zeměpis se podstatně změnila náplň učiva, zejména ve vyšších ročnících. Výnosem z 5.prosince 1989 bylo zrušeno výsadní postavení ruského jazyka jako hlavního předmětu a byl zařazen spolu s němčinou, angličtinou, francouzštinou, španělštinou… do kategorie cizích jazyků.

Opět bylo zavedeno oslovování „pane učiteli, paní učitelko“. Jména T. G. Masaryk, E. Beneš se znovu objevila v třídních knihách. Lidé se mohli svobodně projevit zejména v Občanském fóru. Dne 21.února 1990 byly v Hostouni provedeny 1. svobodné volby ředitele školy. Sedmi hlasy z devíti byla zvolena paní učitelka Mgr. Kajetána Iblová.

V bouřlivé době roku 1989 měla Základní škola v Hostouni pět tříd, a to od 4. do 8. ročníku. Každý ročník měl po jedné třídě. První tři ročníky děti absolvovaly ve škole v sousední obci Dobrovízi, kam musely dojíždět, a naopak od 4. třídy zase dobrovízské děti docházely do školy v Hostouni. Tento systém však netrval odjakživa. Ve svých začátcích měla škola v Hostouni jen ročníky 1. stupně a teprve po složitých jednáních v roce 1962-1963 došlo k této transformaci. Počet žáků po revoluci kolísal mezi 80 a 90. Od školního roku 1996-1997 přibyla do budovy další třída, neboť po dvaceti letech byla znovu zavedena povinná devítiletá školní docházka a žáci museli postoupit do závěrečného 9. ročníku.

 

  7.  Současnost

 

V 90. letech a na začátku tohoto tisíciletí se menší  děti (1.-3.ročník) z obcí Dobrovíz a Hostouň vyučovaly v ZŠ Dobrovíz, žáci 4.- 9.ročníku  navštěvovali školu v Hostouni.

            1.ledna 2003 došlo ke sloučení obou škol a ze základní školy  se stal samostatný právní subjekt ZŠ Hostouň, okres Kladno. Postupně docházelo ke snižování počtu žáků, takže ročníky 1.stupně musely být do tříd spojovány. ZŠ každým rokem ubyla třída, protože ročníky 2. stupně už spojovat nelze. Třídy z Dobrovíze byly přestěhovány do budovy v Hostouni a budova školy v Dobrovízi mohla být upravena pro potřeby MŠ.  V současné době se v ZŠ Hostouň vyučují žáci ve třech třídách 1.stupně: 1.ročník samostatně, vyšší ročníky jsou spojovány vždy po dvou do jedné třídy.

            Zatímco počty školních dětí se snížily, do mateřské školy nemohli být přijati všichni zájemci. Proto jsme v základní škole od začátku tohoto školního  roku ( 2013/ 2014) uvolnili jednu místnost pro předškolní oddělení Mateřské školy Sluníčko Dobrovíz…..

            Během tří let, kdy ve škole přechodně fungovalo předškolní oddělení, se zvýšil počet žáků ze 43 na 64, proto muselo odloučené pracoviště MŠ Sluníčko Dobrovíz podle plánu ukončit v budově ZŠ svoji činnost a uvolnit prostory pro vznik další třídy. Žáci se budou vyučovat ve čtyřech třídách. Navíc od školního roku 2016/2017 škola zřídila druhé oddělení školní družiny.

  

                 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist